Rubrika Zajímavosti

Krásně červená barva rajčat, která vznikla dlouholetým šlechtěním, je prý důvodem jejich často mdlé chuti. Podle čtvrteční zprávy agentury DPA to vyplývá z nového výzkumu amerických vědců. Badatelé nyní chtějí rajčata geneticky pozměnit, aby byla zároveň pěkná i chutná.
Mnohá rajčata z obchodů nemají dobrou chuť, protože byla dlouhé roky šlechtěna především na perfektní vzhled. Ve snaze o rovnoměrné a syté vybarvení byl ovšem poškozen gen zodpovědný za tvorbu látek, které vnímají chuťové buňky, uvedla podle DPA biochemička Ann Powellová z Kalifornské univerzity.

Nakrmit dvě děti a ještě sebe je někdy opravdu velké dobrodružství. Krmit batolátko někdy vyžaduje velkou trpělivost. Má už tendenci krmit se samo, ale více jogurtu je většinou na zemi, bodýčku, či židličce. Do toho chce předškoláček vyškrabat nebo pomoci jídlo dojíst. Pak mám ještě před sebou talíř se svým jídlem. Střídavě tedy dávám mladšímu, staršímu a sobě. Je to asi nejlepší varianta, jak skloubit stolování dvou dětí a sebe. Čekat, až se oba nají a pak jíst, to by bylo nemyslitelné. To už zase potřebují jiný program. V podstatě se najíme všichni, pak si naráz umyjeme pusinky, odklidíme nádobí a můžeme se jít věnovat hře.

Biolampa jako přístroj alternativní medicíny, patří mezi nejúčinnější nástroj v léčbě řady onemocnění. Profesionální biolampy, které se používaly v minulosti výhradně ve zdravotnických zařízeních, je dnes možné zakoupit už i domů. Cena biolampy oproti minulosti značně poklesla a díky nákladnému výzkumu získala biolampa mnohem lepší parametry, vlastnosti a lepší účinnost efektivní léčby v řadě onemocnění. Zakoupit si biolampu pro domácí použití je dnes zcela běžnou věcí, i když dříve to tak nebylo. Biolampa je v současné době cenově dostupná a tak na její pořízení má téměř každý. Cena opravdu dobré biolampy, ve které jsou použity špičkové technologie se dá pořídit kolem 6-10 tisíc korun. Spousty domácností vlastní moderní plazmové televize, do jejichž investuj mnohem více peněz než do nákupu kvalitního přístroje, kterým biolampa bezesporu je.

Jarní příroda je velice krásná. Zdobí ji totiž několik nádherných rostlinek. Rostlina o které je řeč má typicky žlutavou barvu. Je poslem jara a sluníčka. Pro děti oblíbená k hrám, pro hospodyňky výborná surovina na jarní med, saláty, pro zahrádkaře a majitele trávníků nevítaný host, v lidovém léčitelství hojně využívaná léčivka. Ano, řeč je o pampelišce neboli smetance lékařské, mléčném lupenu, hadím mlíčí. Smetanka lékařská je hojně rozšířená trvalka 5 – 40 cm vysoká s velkou odolností a schopností růst kdekoliv a v hojném počtu. Pampeliška je objevuje v bylinkářských tradicích po celém světě, včetně amerických Indiánů, Arabů, Číňanů a Evropanů. V Arábii ji používaly od 11. století do směsí bylin na čištění krve.

Máte rádi vůni vanilky? Připomíná vám vánoce a pečení cukroví? Mě ano. Dříve jsem znala pouze vanilkový cukr v sáčku, dnes si dělám svůj. Nevíte jak? Čtěte dál a nechte se inspirovat. Období předvánoční bude za chvíli. Při studiích na vysoké škole jsem chodila často kolem jednoho obchodu s kořením. Nedalo mě to a jednou jsem vešla dovnitř. Tu nádhernou vůni všech možných koření si pamatuji dodnes. Koupila jsem si vanilkový lusk.

Máte rádi med? Já ano. Můj kamarád spolu se svým otcem podniká ve včelařství, proto není problém, kdykoliv pro čerstvý med zajít. Mám to kousek.

Med je velice cennou potravinou a má nezastupitelné místo v naší kuchyni. Ořechy též představují zdroj vitamínů a minerálních látek. Ráda bych vám doporučila dobrůtku, kterou mám velice ráda. Určitě vám také zachutná.

Výživa těhotných žen jsou nejen vyšší nároky na stravu bohatou na vitamíny, minerály a ostatní živiny, ale často se objevují i různé zažívací potíže, jako je nadýmání, zácpa, pálení žáhy.

Celkovou zvýšenou potřebu vitamínů, minerálů a všech potřebných živin by měla v těhotenství zajišťovat dobře vyvážená strava. Často se ale stává, žena otěhotní neplánovaně a organismus není připraven na takovou zátěž, jako je těhotenství, může trpět nějakým onemocněním. Nastávající maminka se může poradit se svým lékařem nebo lékárníkem, jaké vitamíny by ji doporučil a zda je to u ní nutné. Přírodní zdroje vitamínů

Je zajímavé sledovat, jak se Vánoce a vánoční zvyky na různých kontinentech liší. Přestože se v případě Vánoc jedná o jeden a týž svátek založený na stejném křesťanském principu, jeho prožívaní se v různých koutech světa výrazně liší. Ve srovnání s těmi středoevropskými jsou mexické Vánoce barevnější, mísí se zde vlivy tradiční i pokolumbovské křesťanské společnosti. Zkuste se inspirovat, některé zvyky mohou ozvláštnit i vaše Vánoce.

„Nejcharakterističtějším symbolem mexických Vánoc bude pravděpodobně Vánoční hvězda neboli Poinsentie, typická svým sytě rudým květem. Nese jméno prvního velvyslance USA v Mexiku Joela Robertse Poinsetta, který rostlinu do Spojených států v roce 1825 přivezl,“ popisuje provozovatelka mexického fastfoodu Rancheros Martina Horáková. První zmínka o spojení této rostliny a Vánoc je datována do Mexika 16. století. Pověst zde vypráví o mladé dívce, co byla příliš chudá na to, aby mohla obdarovat Ježíše v den oslavy jeho narození. Anděl jí poradil natrhat obyčejný plevel z okraje cesty a položit jej před kostelní oltář. Z plevelu poté vyrašily karmínové květy a staly se krásnými Poinsetiemi. V 17. století ji pak do vánočních oslav začlenili mexičtí františkáni.

Mexickou kuchyni zdaleka netvoří jen tortilly nebo  křupavé nachos. Stejně jako u hlavních jídel je mexická kuchyně podobně různorodá i u dezertů. Hlavní roli hraje ovoce, čokoláda, karamel a pudinky. Do našich jídelníčků ale mexické dezerty ve větší míře stále ještě nepronikly. Na vině není chuť ani náročnost receptů. Chutnají báječně a připravit je můžete snadno a rychle.

„Většina tradičních mexických dezertů vznikla z původně španělských receptur s použitím lokálně dostupných surovin a tradičních kuchařských metod. I proto většina dnešních mexických dezertů není smažená. Před příchodem Španělů totiž Mexičané smažení neznali,“ vysvětluje Martina Horáková z mexického fastfoodu Rancheros a dodává: „Výjimku tvoří crema frita, krájený hustý pudink obalený v mouce, strouhance a vejci, následně smažený a podávaný s medem.“

Kultury z celého světa se vzájemně promíchávají, což se projevuje i na národních kuchyních. Je čím dál tím těžší rozluštit, odkud který pokrm pochází. Také mexická tortilla už na našem stole zcela zdomácněla, i když ještě nedávno ji v srdci Evropy nikdo neznal. Kde se tedy vzala typická jihoamerická placka v srdci Evropy a komu vděčíme za inspiraci pro dnešní populární recepty?

V předkolumbovské Americe platilo území dnešního Mexika za zemědělsky nejvyspělejší oblast a hlavní pěstovanou plodinou tam byla kukuřice. Nejčastější stravou byly placky z kukuřičné mouky, které se v aztéckém Mexiku nazývaly tortilly. „Chlebové placky jsou v různých podobách známy po celém světě. Znali je už staří Egypťané a podobné chutě si osvojili i Židé, Indové nebo třeba Italové. Indiáni první placky připravovali z kukuřičné mouky. Pšeničnou mouku, která je v dnešní době stále běžnější, přivezli až Španělé,“ uvádí Martina Horáková z mexického fast foodu Rancheros.