Ještě dnes zůstává velkou neznámou místo původu některých zemědělsky významných rostlin. Díky botanikům z mnichovské Ludwig-Maximilians-Universität můžeme ze seznamu záhadných plodin vyškrtnout okurky a cukrové melouny.
Čeleď tykvovitých (dýňovitých) rostlin Cucurbitaceae zahrnuje asi 825 převážně tropických druhů rostlin, ale také hospodářsky významné zástupce, které lidem poskytují okurky, melouny, tykve a dýně a pěstují se prakticky v klimaticky vhodných oblastech po celém světě. Zatím se předpokládalo, že rod Cucumis – jehož představiteli jsou často popínavé rostliny s úponky – do kterého spadají jak okurky seté (Cucumis sativus) a desítky dalších, mnohdy velice dekorativních druhů, tak cukrové melouny (Cucumis melo) a některé další druhy (kiwano neboli metulony či rohaté melouny a anagurie-ježaté melouny), pocházejí z Afriky.
Němečtí vědci prozkoumali rostlinný materiál více než stovky druhů rodu Cucumis. Vzorky byly sesbírány na různých místech Afriky, Asie a Austrálie a některé z nich pocházejí z botanických sbírek z 19. století. Výsledky molekulární genetické analýzy ukázaly, že společný předek domestikovaných okurek a melounů pochází s největší pravděpodobností ze zcela jiného teritoria – z oblasti Himálají. Zkoumání rovněž ukázalo, že nejbližším divokým příbuzným okurek, které si dáváme do salátů, je druh Cucumis hystrix, který roste na východě Himálají. Za nejbližším divokým příbuzným cukrových melounů bychom se naproti tomu museli vypravit do Austrálie. Celkem dnes v Asii a Austrálii roste asi 25 divokých druhů okurek a melounů, které se od svých afrických příbuzných oddělily před 12 miliony let.
Zdroj: Bulletin Ludwig-Maximilians-Universität München
Autor: Bohumil Tesařík
Nejnovější komentáře